 
			 
									 
						 
							| Založeno | 14. století | 
 
						 
							| Klasifikace | 2e Grand Cru Classé | 
 
						 
							| Rozloha vinic | 32 ha | 
 
						 
							| Stáří keřů | 35 let | 
 
						 
							| Půda | Čtvrtohorní hluboké štěrky, pískovec | 
 
						 
							| Pěstované odrůdy | 70 % Cabernet Sauvignon 24 % Merlot
 6 % Cabernet Franc
 | 
 
						 
							| Roční produkce | 130 000 lahví | 
 
						 
							| Délka zrání v sudech | 12 - 18 měsíců | 
 
						 
							| Vyráběná vína | 1) Ch. Durfort Vivens 2) Vivens
 | 
 
					
 				 
							 
		 	
		Château Durfort-Vivens vděčí za svůj název rodině Durfort de Duras, která přišla z jihozápadu Francie do Margaux ve 14. století. V roce 1824 se majitelem panství stal vikomt z Vivens a stávající Château Durfort přejmenoval na Durfort-Vivens [dyrfor-viven]. Na panství se v té době vyrábělo vynikající víno a značka Durfort-Vivens byla na vrcholu slávy. 
Château se dodnes pyšní příběhem, jehož pointou je cesta amerického státníka a pozdějšího prezidenta Spojených států Thomase Jeffer		
			..sona po médockém regionu. Tato cesta se odehrála na konci 18. století, tedy více než 60 let před udílením klasifikačních tříd v roce 1855. Budoucího prezidenta tehdy napadlo, že by mohlo být zábavné, sestavit si vlastní žebříček zdejších vín. Po zcela jistě decentních ochutnávkách na nejvyšší příčku posadil Lafite, Latour a Margaux, což se později při ustavení klasifikací v roce 1855 projevilo jako velmi prozíravé. Ovšem zajímavější byl další záznam na jeho seznamu, poznámka zněla: Durfort-Vivens. Nikdo významnější již takto skvělé vysvědčení château Durfort-Vivens nemohl vystavit. 
Sláva ovšem není věčná a pád se nevyhnul ani Ch. Durfort-Vivens. V roce 1937 panství koupila společnost, vlastnící Château Margaux, jejíž hlavním akcionářem v té době byla rodina Lurtonů. V roce 1961 se Lucien Lurton, velký milovník vína, rozhodl tuto výjimečnou vinici obnovit. 
Durfort-Vivens je nejméně nápadné a nejméně známé château kategorie „seconds crus classés“ (2e Grand Cru Classé). Pravdou je, že usedlost se dlouho utápěla v průměrnosti, vína byla řídká a nevýrazná a nebudila větší zájem. Jeho syn Gonzague Lurton zdědil majetek o 55 hektarech v roce 1992 a okamžitě se pustil do rozsáhlé rekonstrukce. Kvalita vín se podstatně zlepšila. Lehký, elegantní styl postavený na klasickém přístupu je bezpochyby důstojnou vizí, která v posledních letech dává více uspokojivé výsledky.
			↑  zobrazit méně
		
		..
			zobrazit více  ↓